V tom lepším případě jste si jenom spletli webovou adresu...
DragonadoptersDragonadoptersDragonadoptersDragonadoptersDragonadoptersDragonadoptersDragonadoptersDark Dragon Egg on Dragonadopters

Nejnovější články

Minuta ticha

Včera v 13:55 | Kaunaz Isa |  Denní dávka mrkvového džusu
Dnes (tedy ve středu, nejspíš nám ten časový posun ještě chvíli zůstane) došlo k něčemu, co Jodid předpovídal už dobře půl roku. (a teď mne navíc přinutil to přiznat). Nechci se rozepisovat o jedinečných schopnostech (cha, jedinečných…) Jodidových, nehodlám vás ani trápit (je-li zde vůbec někdo zvědavý nebo -á) a napíšu to rovnou. Tak si říkám, že se to mohlo možná obejít i bez toho úvodu, co myslíte? I když mám úvody rád, jsou obyčejně něčím předpříběhovým, je třeba… (ano, tady mne Jodid zarazil a přinutil mne věnovat se původnímu tématu)

Jsme bez internetu. To není novinka. Řešíme nastalé komplikace s pomocí skeneru u strejdy (jsme ještě pořád bez skeneru, ano) a přípravy dokumentů doma. K internetu se dostaneme u otce v kanceláři. Na chvíli. Dosud to jakž takž fungovalo (i když nemůžu říct, že by to někoho z nás těšilo, takhle pobíhat po Mikulčicích kvůli šnekům a mít spojenou práci s možností podívat se do virtuality), a proto se nám dnes (opět si to převeďte) povedlo přidat ke svým potížím ještě jednu. Jsme bez počítače (bez skeneru, bez internetu, bez Brna, bez nadšení - aby to bylo kompletní). Notebook, který nám sloužil dlouhou dobu (Kaunaz na něm hodiny a hodiny psal, Jodid léta hrál), už nechce být naším počítačem. Snad za to může to hraní (ne, povídky v žádném případě!), tak si z toho vezměte ponaučení a nikdy nehrajte tak moc na jednom počítači (s psaním to vážně nemá nic společného).

Co nás čeká teď? Ne, není to pokus o pesimistickou předpověď. Naše budoucnost vypadá mnohem lépe. Zhruba za dva týdny dostaneme peníze a tím pádem i možnost koupit si nový počítač (investice, se kterou se při nástupu na brigádu počítalo). Navíc budeme za dva týdny v Brně. To znamená přístup jak k internetu, tak ke skeneru. Krom toho, jestli nám ještě zbyli nějací přátelé (divní lidé a podobné bytosti jsou náchylní na nemoci a přírodní katastrofy typu citron), budeme si moci doplnit své zásoby nadšení.

Takže kdyby vám někomu chyběl Šnek, může to být i tím, že program na úpravu neskenovaných kreseb je v mrtvole (tedy v našem mrtvém notebooku) a díky neexistenci připojení k internetu budeme mít menší potíže dostat do PC v otcově pracovně (chvála bohům za staré PC a za otce vlastně tak nějak taky) vše potřebné, abychom mohli zajistit další šnečí… Jak to nazvat?

Be well or pretend to be at least.
Počet komentářů: 1
 
Reklama

Nemám čas vymýšlet názvy článků, takže se omlouvám za neoriginální pojmenování

10. srpna 2010 v 5:58 | Kaunaz Isa |  Denní dávka mrkvového džusu
Co všechno se dá udělat s trochou volného času? To je velmi složitá otázka. Kdybyste se mne raději zeptali, co všechno se dá udělat se spoustou volného času. To bych věděl. Vyjmenoval bych druhy tabáku, litry čaje, kávy, hudební interprety (a interpretky taky), pravděpodobnost, že bych měl chuť něco sepsat… Jenže já měl dneska (=včera… Už jste si zvykli na ten časový posun?) jen trochu volného času. Celý den, jistě. Když od toho odečtete cestu do Brna za tajemným cílem (o němž nehodlám před nikým nikdy hovořit, protože je to jedna z těch věcí, které chcete mít velmi rychle za sebou a pokud možno si na ně nikdy nevzpomenout), poté chvilku (a tím myslím vážně chvilku, takové malé nic) na bytě (což znamená pár minut na internetu) a pak cestu domů (zase jsem musel být v Mikulčicích do určité hodiny, což bylo opět determinováno potřebou, nikoliv příkazem rodičů), měl jsem asi pět hodin sám pro sebe.
Takže, co všechno se dá stihnout za pět hodin? Napsat článek na blog. Opravdu hodně promyšlený článek na blog. Protože však tento text vzniká při posledním uhlíku (dnes jsem měl tři vodní dýmky, což se podepsalo i na tom, o čem chci psát), v devět hodin večer (a zítra zase pěkně do práce), při poslechu Vypsané fixy (mám štěstí, že jsem si nepustil Residents), není nic moc. Snad jste se v těch závorkách neztratili (já ano). Když Kaunaz píše, má Jodid šílené množství připomínek (a funguje to i naopak, tedy kenímopiřp ívtsžonm énelíš didoJ ám ,ešíp zanuaK žydK).
Co ještě se mi dnes povedlo? Našel jsem papíry s nápady. Protože jsem je po nálezu dal na jednu hromadu a pak všechny pečlivě prohlédl (jestli nemají vši nebo tak), stalo se něco, co dneska nečekal nikdo (snad jen Sandál s Verčou, ale ti taky čekají všechno, že?), totiž že jsem se rozepsal. Ano, moje nová povídka přibrala. Nebudu zde uvádět, kolik už má stran, nebylo by to slušné (povídky jsou na tom stejně jako dívky, ženy a metrosexuálové). Jediné, co potřebujete vědět: jsem nadšený. Jistě za to mohou ty tři uhlíky. A fakt, že se mi podařilo hnout z místa (v ději). Jestli někdo z vás umírá nedočkavostí, ať mi dá vědět. Pošlu mují (to je nové slovo, které vzniklo z potřeby genderové korektnosti) kondolenci. A malou zprávu o tom, co se stalo s Markem poté, co zmizel. S kterým Markem ptáte se? Ne, neřeknu a nenapíšu. Je totiž pravda, že jsem ve svých povídkách často použil jméno Mark. Tak teď vám nezbývá nic jiného než přemýšlet, které povídky mám na mysli. Napovím, že se v nich objevují dialogy. Jako kdyby to někoho zajímalo…
Kdybych měl v tuto chvíli přístup k internetu a mohl bych komunikovat s někým z obyvatel Dračího města, případně s někým z turistů (turistek?), napíšu (nebo řeknu, těch možností je celkem dost, i když zpívat nehodlám) něco v tom slova smyslu, že jsem se vždycky chtěl vrátit tam, kde to všechno nabralo tem správný směr. Vlastně mám rozpracovanou i povídku, která navazuje na můj bod K (jako klon), tedy na tu povídku, která odstartovala jedno podivné přátelství.
Až se dostanete k novým epizodám ŠneGa, zjistíte, že jsem někomu ukradl docela zajímavý nápad. Zrovna si nepamatuji, kdy se dotyčné epizody objeví na blogu, ale kdo si počká…
…ten mrkev. Těším se na dobu, kdy budu moct zůstat v Brně déle než jen tři hodiny (mám na mysli dny, ne tři hodiny a minutu).
Přidat komentář

Brno v pěti minutách

30. července 2010 v 5:53 | Kaunaz Isa |  Denní dávka mrkvového džusu
You can cry like a baby, just let me do what I need to… Ačkoliv je to již minimálně podruhé, co zmiňuji tento konkrétní song od Dead Weather, musím uznat, že citovaná pasáž se dá použít takřka vždy. Zrovna dnes (=včera) to znamená, že jsem musel vstát o dobré tři hodiny dřív, než jsem chtěl, abych vykonal pouť do Brna. Měl jsem ji v plánu později téhož dne, ale opomenul jsem vzít v potaz fakt, že patnáctá hodina mne bude chtít mít daleko, předaleko od Brna a(nebo) veselé nálady (nejsem v práci). Takže jsem si přichystal snídani typu "pracovní den" (až na to, že jsem nechal Stacy doma, dnes potřebuji kafe ihned, aby rozproudilo mou krev). Při tom spěchu se mi povedlo zapomenout doma knihu (knihy, čtu jich víc), a tak musím ve vlaku buď sedět a pozorovat krajinu nebo něco psát anebo dělat spoustu jiných věcí, které se mi dělat nechtějí (případně nemám jogurt).

Jak vidíte, vyhrálo psaní. Chci při té příležitosti zmínit jednu novinku. V nejbližší době budeme všichni (možná se to bude týkat i Tomáše a Marka) on-line. Ještě však můžete doufat, neznám totiž přesné datum svého návratu. "Ještě je možné, že se tady už neobjeví."

Upřímně, opravdu bych se potřeboval dostat k internetu doma. To neustálé psaní článků skoro až dva dny dopředu a komunikace se světem (dají se moji přátelé nazvat světem?), která probíhá obdobně, je… Nemám vhodné slovo. Každopádně už mám těch monologů plné zuby. A taky se zdá, že poslední dobou nepíšu o ničem jiném.

Je zajímavé sledovat lidi, jak spěchají… někam (očividně na výlet). Kaunaz při tom pozorování poznamenal, že už tomu byl rok. Inu, někdy je lepší nevzpomínat a nevracet se. Zvlášť, není-li kam se vracet.

Na chvíli jsem přestal s psaním, abych si užil necelé dvě hodiny v Brně. Jak svůj pobyt popsat? Těžko. Počítači trvalo třicet minut, než se prokousal všemi aktualizacemi a nechal mne použít (rovněž aktualizovaný) webový prohlížeč. Stihl jsem si tak akorát najít zpáteční spoj a vyzvednout poštu, projít IS (znám harmonogram své fakulty, ale co kdyby náhodou?) a už jsem měl jet zpátky. Pokud se dobře pamatuji, je tohle poprvé, co jsem musel jít na vlak tak rychlým krokem. A vůbec poprvé, co jsem byl nucen (krutá patnáctá hodina) nastupovat do vlaku z kolejiště. Jednou větou se dá říct, že jsem Brno projel a zastavil se jen protože jsem musel přesednout na zpáteční spoj.

Jedna moje kamarádka mi řekla, že nesnáší Břeclav, protože tam vždycky při cestě domů musí čekat. Nebudu teď zmiňovat mé hodinové čekání na osobní vlak do Lužic, ani všechny ty půlhodiny, které jsem v Břeclavě strávil čekáním na EC do Brna. Chci jen podotknout, že v současném stavu, kdy jedu domů, abych se potkal s číslem patnáct, šel brzo spát a ráno jel do práce (slyšel jsem opět nějaké zvěsti o zrušeném víkendu), začínám Břeclav nesnášet. A to jsme do ní ještě ani nepřijeli.

Během pročítání e-mailů jsem si řekl "proč ne?" a svou nenávist vůči Břeclavě jsem se rozhodl utopit v těch pár písničkách, které mám ve své mp3 od Beatles (žádný jazz, neboť se to nehodí).

Jak zakončit takhle divně rozkouskovaný text? Nemohu si dovolit slibovat povídky (sorry, Sandále), ty se buďto někde objeví (u vás na mailu nejspíš) nebo ne. Můžu ale slíbit nové šneky. A taky to udělám. Budou noví šneci. Vlastně už jsou, jen je překreslit a naskenovat.

Tímto se zase na nějakou dobu loučím.
Počet komentářů: 2

Titulek

24. července 2010 v 5:52 | Kaunaz Isa |  Denní dávka mrkvového džusu
Dobré ráno, šílenci. Je něco málo před šestou hodinou a já jsem unavený a jediné, na co dokážu myslet, je kafekafekafekafekafekakafe. Ano, něco málo o sobotách vím, ovšem zdá se, že moje summer job o nich neslyšela. Už zase se pohybuji v čase kupředu, neboť doopravdy právě teď sedím ve svém pokoji a krom psaní tohoto článku poslouchám playlist vytvořený speciálně pro tuto příležitost. Nic veselého, ani rychlého.

Mám na stole nový přírůstek. Za halou, kde pracuji, jsem našel hromádku šutrů a jeden vypadal příliš krásně na to, aby byl ponechán jen tak náhodě. Proto jsem ho nechal Jodidovi. Částečně jsem tím zavzpomínal na dobu, kdy jsem byl mladší (někomu by se zdálo, že o celou věčnost, ale to jsou ti, kteří neumí řádně počítat čas a pak si myslí, že utíká) a nosil domů jeden šutr za druhým. Nikdy nebylo sbírání nerostů nebo minerálů mým koníčkem. Já jsem prostě šel, viděl šutr, a když byl něčím zajímavý, vzal jsem si ho domů. Zbytky se ještě někde povalují, ale většina skončila bohové (a moje máti) ví kde. Často si říkám, že jsem se vlastně vůbec nezměnil, pořád si nosím domů to, co mi přijde zajímavé. Většinou už jenom v hlavě.

Když už byla řeč o nových věcech, povedlo se mi získat nový hrnek na kafe. V tomto případě se 'získat' stalo synonymem 'ukradnout otci'. Je dostatečně velký a dal by se označit slovy cestovní hrnek s thermo technologií a praktickým víčkem. Já mu říkám Stacy. Je milejší představa, že své první kafe při cestě do práce piju ze Stacy a ne třeba z Karla. Kdyby vás to zajímalo, dávám jména všem svým věcem, k nimž mám (nebo chci mít) nějaký citový vztah. Tak třeba moje oblíbená propiska se jmenuje Propiska. Myslím, že z bezpečnostních důvodů se nebudu pokoušet pojmenovat lidi. Lidé na rozdíl od věcí totiž mají tendence utíkat. Možná jsou to zrovna ti, kteří věří, že čas běží nehoráznou rychlostí, a proto potřebují být hned tady, hned zase jinde. Já zítra (=dneska) potřebuji nebýt v práci. Čistě kvůli vlastní lenosti. Na druhou stranu, utěšuji se počítáním krabiček (50g) tabáku (Al-Fakher), které budou plnit funkci odškodnění za způsobenou újmu.

Dnes (=včera) jsem řekl, že jsme nepatrnou součástí vesmírné struktury. Čistě teoreticky, kdyby tady někdo z nás nebyl, všechno by mohlo být jinak. Pokud bych věděl, že si mé výplody nikdo nečte, rozhodně bych se s nimi neobtěžoval chodit na blog, ale nechal si je buď v počítači, nebo nenapsané. Třeba bych byl ještě větší introvert. A možná ne. Uvědomuji si, že jsem se právě dostal do fáze, kdy každá další napsaná věta projde velmi složitým filtrem (který se jmenuje Filtr), než je vpuštěna do textového editoru (ten se jmenuje MS Word 2007 a já s tím nemám nic společného) a následně na blog (těch zmínek o jménech už bylo dost, co myslíte?), takže čas opravdu neběží, spíš se táhne jako (doplňte vámi oblíbené přirovnání).

Snad to bude znít zvláštně, ale docela se těším do školy. Díky vlastní neschopnosti budu mít možnost potkat spoustu prváků a ti zase získají neskutečnou šanci potkat se s Jodidem, za což se jim už teď omlouvám. Jestli někdo z vás uvažuje nad studiem v Brně, dobře si to rozmyslete, Jodid bydlí přímo v centru a i chvilkové sdílení jedné ulice může být nebezpečné. Ti, kteří v Brně už studují nebo pracuji (případně jen existují), mají smůlu. Jodid si je dřív nebo později najde (jestli byli dotyční lidé tak hloupí, že někde upustili svou adresu, tak spíš dřív). Ovšem, jak naznačil Sikar, Brno neexistuje, takže se nemusíte ničeho bát (krom obvyklých věcí).

Dnešní (=dnešní) článek nezakončím nijak. On už se nějak zakončí sám. A kdyby to někoho zajímalo, ještě nemá jméno. Tak teď už ano.
Počet komentářů: 2

Náhlekofein

19. července 2010 v 5:28 | Kaunaz Isa |  Denní dávka mrkvového džusu
Pamatujete si ještě, jak si ŠneG stěžoval, že vychází s tak velkým předstihem, že vlastně putuje do relativně daleké budoucnosti? Tento článek vzniká v neděli večer, aby mohl být v pondělí ráno (příliš brzo ráno, kdyby vás to zajímalo) zveřejněn. Je to zvláštní, ale snažím se nemyslet na to, co všechno se za tu dobu může změnit. Přítomný čas, který má tak krátkou životnost (teď je a už není), umírá nyní už při narození, aby se znovu zrodil v…zítra. Co všechno se za tu dobu může stát? Mohl bych si dát další vodní dýmku (nepravděpodobné, je moc hodin), mohl bych umřít (Jodid nikdy neví), mohl bych se stát nejgeniálnější osobou na světě (tzn., mohli by umřít všichni ostatní), atd.
Snad tady ještě jste, protože jinak by můj požitek z psaní tohoto konkrétního textu byl falešný. Na falešných věcech není nic špatného, mnohdy nejsme schopni poznat rozdíl (ne, nehodlám se zde vybavovat o lásce). Není to tak dávno, co jsem sepisovat seminární práci na téma Pravda a při té příležitosti jsem došel (spíš se dokouřil) k závěru, že na pravdě nezáleží. Je přeci jedno, jestli víte, co se vám stane, když spadnete z pěti kilometrů na zem. Ono se to totiž stane i tak. Ve většině případů je pak nevědomost pravé požehnání (opět podotýkám, že o lásce se nehodlám vybavovat).
Abyste věděli, lepím tento článek ze střípků víkendových myšlenek. Protože jsem víkend strávil kouřením vodní dýmky, sledováním seriálů (House, Gilmore girls), čtením (Buch, Faidros) a lenošením (Jodid), necítím potřebu se za nic omlouvat. Snad jen za to, že s většinou z vás nejsem doopravdy v kontaktu a to ani skrze vaše osobní blogy (což mi připomíná, že někteří by si touto dobou již zasloužili mé icq číslo). Nedostatek internetu, zejména absence připojení doma, mne štve. My introverti (a šílenci) internet potřebujeme jako… Jako… Jako vodní dýmku. Nejsme na té věci závislí, ale zvykli jsme si.
Nuže, chystám se právě jít na pravidelnou procházku se psem, tentokrát za doprovodu Davida Bowieho. Jestli mne potkám nějaký zajímavý nápad, budu jen doufat, že se přes můj pracovní (fuj) den nevytratí a já pak budu schopen ho rozvinout.)
Buďte v dýmu, přátelské bytosti.
Počet komentářů: 1

Další články

Kam dál

Kaunaz Isa 2007 - 2009. All rights reserved.